Určitě jste někteří zaznamenali aféru okolo útoku na herce a zpěváka Jana Bendiga. Chvíli po sejmutí svého „brnění“ k němu přistoupil útočník a nasypal na něj, v dnešní době už předraženou, mouku. Bohužel, v této chvíli už svůj chránič obličeje držel v ruce, takže nesplnil účel. Pokud si myslíte, že jsem se zbláznil a rozhodl jsem se zesměšňovat jeho obleček, tak teď končím. Po útoku vylil své srdce na Facebook, kde se politoval:
Na tenhle večer jsem se neskutečně těšil. Že vynesu na červený koberec tenhle originální outfit a vy ho budete buď milovat nebo hejtovat. A taky si ho hlavně užiju po celoroční koncertní a hudební makačce. S návrhářkou @debbiebrown jsem tenhle oblek připravoval skoro půl roku a měli jsme z něj obrovskou radost. Ale stalo se bohužel co se stalo…
Furt nenalézám ty správný slova co k tomu říct. Mrzí mě to. Opravdu moc. To, že celej život musím stále určité lidi přesvědčovat o tom, ať mě neházejí do jednoho pytle a nekoukají na mě skrz prsty je už někdy psychicky fakt unavující. Nebudu lhát, ale včera mě to chvíli po tom incidentu totálně zlomilo a nevěděl jsem, co si mám myslet a co dělám špatně…
Furt se ptám “proč” ?
Snažím se makat, chci být vždy na každého slušný a být inspirací pro ostatní…
Ale pak se objeví někdo jako “tento”…ani nevím jak ho nazvat…a zase mi ukáže, že se prostě vždycky najde někdo, kdo vám to zkazí a zasáhne vás u srdce…
Měl bych jen jeden vzkaz pro toho dotyčného! Nebudu mu nadávat, i když mě to fakt mrzí a štve. Není to totiž můj styl, a to i díky krásné výchově mých milujících rodičů…:
“Nevím proč si to udělal? Proč zrovna já? Možná si čekal na někoho jiného a já ti v tom viditelném obleku padl do oka. Možná si čekal fakt na mě. Možná si myslíš, že mám v mém mladém věku všechno snadno jen lusknutím prstu. Ale ono to fakt tak není! Mám to v životě taky hodně těžký. Musím neustále někoho přesvědčovat o svých kvalitách, poslouchat předsudky kvůli své barvě pleti a vždy ze sebe vydat oproti ostatním o dvěstě procent víc, abych byl v jejich očích aspoň “dobrej” ….a spoustu dalšího. Není to snadný a někdy je to fakt unavující. To co si udělal byla fakt blbost. Ale jak už jsem psal. Nebudu ti nadávat. Možná někoho následující větou překvapím, ale zvu tě na některý z mých koncertů. Ať vidíš, že nejsem takovej, jakej si asi myslíš…že makám, snažím se v životě něco dokázat a být se pro spoustu mladých lidí, kteří se v životě teprve rozkoukávají inspirací. Třeba budu i inspirací pro tebe, že to co si udělal byla fakt blbost a klukovina…”
Nechci, aby se tahle věc zvrtla v nějaký rasistický podtext a následnou pomstu. Násilí totiž plodí další násilí. A tady na světě je ho už i tak dost. Ukažme lidem co rádi používají předsudky proti nám romákům nebo lidem z jinou orientací či národností, že jsme a budeme vždy nad věcí a budeme dělat inspirativní věci, které jednou změní celkové vnímání nás všech…
Vám všem děkuji za krásná slova podpory. Ukázalo mi to, že tu jsou i lidi co mě mají rádi a záleží jim na mě. Děkuju. Teď jsem to potřeboval víc než kdy jindy. A hřeje mě to u srdce. Mějte se rádi. Zavolejte teď vašim rodičům a nejbližším a řekněte jim, že je máte rádi. Protože nikdy nevíte co se semele za minutu…
Jsem Roma Boy a já to nikdy nevzdám! Jedeme dál…
Váš Honza
P.S.: A závěrem bych řekl, že mám aspoň z čeho upéct Vánoční cukroví…
To ale není konec příběhu. Vynechali bychom totiž důležitou zápletku – podle oficiálního vyšetřování Policie ČR šlo o zinscenovaný útok. Toto zjištění by se dalo i pominout, pokud ale uvážíme formulaci zprávy Bendiga po útoku na Facebooku, dojdeme k závěru, že poukazuje na rasový „motiv“. Z tohoto důvodu nás pan bendig nutí zamyslet se nad možnými důsledky podobného jednání. Bylo by fér dodat, že v této chvíli už Jan Bendig vydal prohlášení, že se bude bránit soudní cestou, proto se zdržím jednoznačného „odsouzení“. Ať už soudní řízení dopadne všelijak, v případě že se jedná o inscenaci a „oběť“ upozorňuje na rasový podtext, dochází k provokaci.
Otevřená provokace?
V podobných případech může docházet k naprosto odhalené provokaci. V případě Bendiga by se jednalo o ukázkový příklad „oběť“ se domluví s „útočníkem“ a nejlépe na červeném koberečku, před zraky kamer zasáhne domluveným způsobem známou osobnost. Ta, až posbírá poslední zbytky sebeúcty, prostřednictvím sociálních médií, zdrceně veřejně polemizuje nad důvody, které musí být každému přece již zřejmé. Jen natvrdlému musí vysvětlovat, že se jedná o člena etnické a sexuální menšiny, tudíž se nejedná o útok proti němu, ale o útok na jeho sexuální menšinu, případně jiné speciality kterou si osoba vnukne.
V případě Floyda se od začátku jednalo o rasisticky motivovaný útok – jiné možnosti se nebraly v potaz.
Následují srdceryvné příspěvky a mohutná podpora, tak jak tomu bylo v tomto případě. Může se ale jednat o mnohonásobně horší konsekvence. Buďme rádi, že máme klidné spoluobčany a ne krvelačné revolucionáře, kteří by zhoubně vyvolali veřejné nepokoje, rabování a lynč. V zahraničí je podobná „aférka“ příčinou právě těchto excesů. Jako exemplární příklad bych uvedl George Floyda. V případě Floyda byl též motiv činu policistů známý už od začátku – byl černé pleti. Žádné jiné možnosti se ve veřejném prostoru téměř nepřipouštěli – od začátku šlo o rasistický útok. Všichni víme, co následovalo.
Na tuto problematiku nejsem odborník, ale jsem zastánce stejného metru. Pokud se někdo ohání rasismem – popuzuje veřejnost k činům – měl by být v případě křivého obvinění náležitě potrestán. Nejedná se snad o šíření poplašné zprávy? Svým způsobem se přeci dopouští ohrožení veřejného pořádku, a za to hrozí vězení. Jak by případně měl spravedlivě fungovat soudní systém v zemi zmítající se protesty proti obviněnému? Všem musí být jasné, že do jisté míry by se nechal ovlivnit. To se pak dostáváme do nebezpečné situace lynče a bezpráví.
Vysoké ego?
Nevím jak to máte vy, já se v případě, že mě někdo urazí ještě jednou zamyslím a snažím si uvědomit, jestli jsem neudělal nějakou chybu. To stejné v případě „Roma Boy“, dokážu si představit, že se může jednat o vyjádření odpornosti jeho outfitu. Ne každý má vkus jak dotyčný Bendig a někteří radikálnější spoluobčané by ho mohli klidně posypat moukou. Žijeme ve společnosti, kde lidé pro nic za nic nosili roušky uprostřed lesa. Něco jako posypání mouky na nechutný outfit není nemyslitelné.
Pan Bendig to má ale jinak. Všechny útoky vztahuje okamžitě na svůj původ a etnikum. Chvíli po útoku se nezdráhal veřejně litovat a přesvědčovat lidi o rasovém motivu.
V případě, že se potvrdí verze Policie ČR nelze tento útok označit než za nechutný, hloupý a krátkozraký.
