Jak projevit odpor

Česká republika je podivná zem. Podle průzkumů důvěřuje současné vládě Petra Fialy (který je současně nejméně populárním lídrem na světě) celých 25 % občanů, což se jen tak nevidí. Takřka každý den se objevují zprávy o špatné hospodářské situaci České republiky, chmurné vyhlídky do budoucna, a tunelové aféry, které by za normálních okolností vystačily každá jednotlivě jako samostatné téma (viz letadla válečnice Černochové). Vládu vychvalují stále snad už jen pijavice státního aparátu závislé na jejím rozhazování a skalní diváci ČT (kteří uznali procesy typu „myšlení“, jako nepotřebné). Odevšad tak lze slyšet, že lidé jsou nespokojení, nadávají na vládu, na ceny, na energie, že by je „všechny měli vyházet z oken“, atd…však to znáte sami. Přesto se však nic zvláštního neděje a vláda vypadá u svých koryt zcela neotřesitelně. V tomto článku se půjdeme blíže podívat na to, proč tomu tak je, a dá-li se s tím něco dělat.

„Být papežštější, než papež“ je lidové rčení poměrně přesně vystihující tendenci některých našich spoluobčanů plnit příkazy s takovou horlivostí, že samotní jejich zadavatelé nad tím v údivu pozvednou obočí. Jako příklad uveďme dobu socialismu, kdy v Československu příslušelo 11% lidí ke komunistické straně, zatímco v samotném SSSR to bylo pouze 7%.

Je sice velice populární házet veškerou vinu na „zlo ze zahraničí“, které nám tady ničí životy – ať už to bylo Německo, Sovětský svaz, nebo dnes USA s Bruselem. Tyto mocnosti nás však mohly ovládat jen proto, že jim to zdejší obyvatelé sami tolerovali. Známé rčení, že „elity udělají jen to, co jim dovolíte“ je neměnné. Obecně platí, že žádný režim nemůže fungovat bez podpory (třeba mlčící) většiny. Odpovědnost za to, co se s naší zemí stane a jak se zde bude, či nebude, za několik let žít záleží jen a pouze na lidech a jejich ochotě něco pro to udělat.

Klíčem k tomu je zapojit občanskou odvahu. Nemusíte hned plánovat atentáty na čelní posluhovače režimu, ani se na protest zapálit, postačí pouze maličkosti. Tím bylo například odmítnutí náhubku, když jste šli za covidu do obchodu, nebo odmítnutí nechat si špejlí šťourat v mozku pro neprůkazný test a propustku do hospody. Vyjít z domu i přes zákaz vycházení pod rizikem, že vás nějaký fanatický policajt bude obtěžovat. Pronést nahlas svůj upřímný názor, i když člověk riskuje ztrátu přátel, zhoršení rodinných vztahů, nebo problémy v práci.

Další možností je potom takový hezký český způsob protestu zvaný „švějkování“. Lze sledovat, že čím je systém tvrdší, centralizovanější a komplexnější, tím více je hloupý (krásně to lze vidět na absurditě některých nařízení EU). Člověku pak už stačí jen svézt se na této vlně a „přechytračit“ systém tím, že budete hloupější než on. Veřejným zesměšněním takového systému poté člověk mnohdy dokáže víc, než sebeobětováním.

Jakmile totiž režim přinutí lidi k autocenzuře a donutí je žít ve věčném strachu se jakkoliv vyjádřit, pak už nad vámi zvítězil. Proto projevujte tuto občanskou odvahu, protože každý váš čin může inspirovat někoho dalšího.

Jo a s ukrajinským tažením na Ural to nějak nevypadá a už si to uvědomují i dřívější spojenci na G20, takže jestli se aktivuje Kyjevský pakt a dostanete do schránky povolávací rozkazy, tady je jeden příklad „švejkovského“ řešení, jak se zachovat. 🙂