Konzervatismus?

Dnešní svět je plný různých pojmů, nálepek a generalizace a je v tom celkově takový mišmaš, aby se v tom čert vyznal. Nahoře je dole, pravo je vlevo, muži jsou ženy, a nikde to naplatí víc, než v politické terminologii (vidět to můžeme krásně u našich „pravicových“ ODS nebo TOP). Pročítal jsem úvahy rakouského ekonoma F.A. Hayeka, který se v roce 1966 pokusil definovat liberalismus a nutno říct, že myšlenky jsou stále aktuální. Náš web říká, že jsme konzervativci, ale co si pod tím máme představit? Zde se dostáváme k tématu dnešního článku: Co znamená konzervatismus? Vezmu to trochu oklikou, tak buďte trpěliví.

Hayek začíná své úvahy jeho pojetím liberalismu, který má své kořeny v Anglii 17. a 18. století. Jedná se o tradičně pravicový politický směr, který zastává zásady volného trhu a individuální svobody. A přece, co si dnes každý představí pod pojmem liberál – socialista/komunista přetřený na zeleno, hulákající v absolutní ekonomické negramotnosti po zavedení „progresivních daní“, který svobodu jednotlivce považuje za „hrozbu demokracie“. Tato záměna pojmů je opět dobře vysvětlena v Hayekových úvahách, kdy už za jeho dob byl ve Spojených státech liberál chápán jako marxista/leninista, a odtud se v rámci globalizace tento termín přenesl na levičáky i v Evropě (a jak pravice postupně mizela, nikdo nepátral, odkud tento název vzešel). Já tuto záměnu považuji za dost nešťastnou, jelikož právě klasický liberalismus vedl v Evropě ke svobodě (ekonomické, která je základním kamenem všech ostatních svobod) a blahobytu. Rád bych zde pro další rozbor citoval jednu pasáž:

„Liberalismus a demokracie, ačkoli jsou slučitelné, nejsou totožné. První se týká rozsahu moci vlády, druhá pak toho, kdo tuto moc má. Rozdíl je nejlépe patrný, vezmeme-li si jejich opaky: opakem liberalismu je totalitarismus, zatímco opakem demokracie je autoritarismus. V důsledku toho je alespoň v principu možné, aby demokratická vláda byla totalitářská a autoritářská vláda jednala podle liberálních principů. Druhý druh liberalismu se ve skutečnosti stal spíše demokratismem, než liberalismem, a tím, že požadoval neomezenou moc většiny se stal bytostně antiliberálním.“

Tato slova jsou dle mého názoru velmi výstižná sama o sobě. Demokracie se stala jakousi modlou svobody, ačkoli již dlouhou dobu směřuje pod taktovkou globalistů a „liberální“ levice k bodu oné neomezené moci většiny a pošlapává kořeny svobody, které jsou mylně chápány jako nedílná součást demokracie. Pochopení historického původu dvou liberalismů a významu „demokracie“ je nutné pro stanovení zásad současného konzervatismu.

Co tedy je vlastně ten konzervatismus? Něco konzervovat znamená zachovávat status quo, a jeho opakem je progresivismus, který status quo naopak chce zbořit a přetvořit ho v něco lepšího (z pohledu progresivisty). Většina lidí opět vidí pod progresivistou synonymum moderního liberála, což je ovšem omezený pohled na tuto problematiku. Klasičtí liberálové byli lidé progresivní, protože usilovali o změnu stávajícího uspořádání, které by zaručovalo větší svobodu trhu i jednotlivce. Tehdejší zastánce absolutistické monarchie bychom naopak mohli označit za konzervativce. Konzervativci touží po stabilitě, kdežto progresivisté chtějí změnu. Za jaký pojem se tedy my jako konzervativci máme postavit? Já osobně (věřím, že jako mnoho v vás) nejsem spokojený se současným stavem věcí, kdy bankovnictví je otrokářský systém, války jsou politickou „nutností“ a morálka společnosti zažívá poslední smrtelné křeče. Přesto jsem konzervativec a to z jednoho prostého důvodu: většina dnešních konzervativců má blízko ke klasickému liberalismu více než jiné politické příslušnosti a povětšinou je necharakterizuje touha o zachování současného řádu jako něčeho, co je naším ideálem společnosti, nýbrž se snaží o zachování posledních struktur klasického liberalismu, který vybudoval ekonomicky a individuálně svobodnou západní Evropu a Ameriku. Naopak moderní progresivisté chtějí posun společnosti s pomocí rakovinotvorných struktur, které již dlouho parazitují na tom, co Západ vybudoval, dokončit onen Velký skok (aktuálněji „Velký reset“), který přemění náš svět v totalitní na hodně dlouhou dobu.

Konzervatismus by se neměl nechat vláčet za progresivismem ve snaze zpomalit jeho postup, protože salámovou metodou bude odsouzen k zániku. Měl by zapustit pevné kořeny v hodnotách, které představuje klasický liberalismus a sám ukázat, že nechce jen zpomalovat proces kolapsu v parazity napadené společnosti, nýbrž přivézt k životu ideál svobody – právě kterým se často ohánějí levicoví „liberálové“, a díky kterému jsou jejich hesla populární. Proto je však důležité pochopit, co nám svobodu a prosperitu může skutečně zaručit, a že „demokratická“ neomezená moc většiny je zlaté tele, kterému bychom neměli přinášet oběti. O tom ale opět až v dalším článku.