Nebezpečí sociálních sítí: Psychické problémy
Na užívání sociálních sítí si lidstvo téměř zvyklo. Každý den sledovat přidávat příspěvky a obnovovat „storýčka“ se stalo takřka normou. Jediná věková kategorie, u které nejsou sociální sítě rozšířeny, jsou překvapivě senioři. Ve zbytku populace se najde jen pár jedinců, kteří nemají sociální sítě a nepodléhají jejich „kouzlu“. Proč je ale tento novodobý trend tak rozšířený? V čem jsou sociální sítě tak výjimečné? A je si vůbec někdo vědomý problémů s nimi spojených? Ví někdo, jaký má na něj psychický vliv vyměňování profilovky každé úterý?
Stejně tak, jako se stalo normou vlastnění smartphonu nebo laptopu, jsme pokročili tak daleko, že lidé ve stejné míře začali používat úžasné sociální zkreslovače a ulehčovače – sociální sítě. „Kouzlo“ sociálních sítí spočívá v jednoduchém principu – zavřete se do své sociální bubliny a zbytku světa se bojíte, kvůli okolnímu světu se propadáte do depresí. Zní to jak diagnóza autismu, ale je to něco, co velmi přesně vystihuje současnou nejmladší generaci – složitější komunikace s lidmi, psychická labilita a alergie na společnost. Ovšem není se čemu divit, pokud dítě, nebo adolescent stráví více jak 2 hodiny denně uzavřený ve svém ideálním světě, a potom má promluvit na prodavačku, tak je to o něco komplikovanější, a přeci jen vzdálenější, než u předchozích generací jejich dědečků a babiček, kteří na rozdíl od nich chodili často ven, venku na ulicích si hráli s dětmi a neztráceli skutečné přátelské vazby. Poznávání okolí, výlety do lesa, hraní vybíjené, to je pro současnou mladou generaci téměř nemyslitelné. Toto velmi omezuje, až ničí rozvoj mladých lidí a dětí.
Zkreslení společnosti sociálními sítěmi
Sociální sítě velmi ulehčují komunikaci mezi lidmi, a jak je pro tuto dobu zvykem, ulehčují nám to až moc. Sítě vytváří naprosto nereálné prostředí, které se vydává za společnost. Je přece nereálné, aby dítě bylo hodnoceno „lajky“, či „komentáři“. Někteří adolescenti mají na svých profilech tisíce sledujících. Sledující hodnotí život těchto jedinců. Přitom je nemožné, aby měl někdo tisíce přátel, se kterými se pravidelně vítá, natož aby se jich ptal na jejich názor ohledně fotky z koupaliště. Toto má na děti nepříznivý vliv, a pokud dochází k nenávistným komentářům často, můžou způsobovat deprese a úzkosti. Kdyby došlo k této situaci v reálném životě, a děti by se posmívaly nějaké dívce, označili bychom to za šikanu. V prostředí sociálních sítí je to ale nemožné.
Sociální sítě způsobují deprese
Pokud si nezletilí obecně udělají svoji iluzi o společnosti, a pak nastoupí do zaměstnaní, kde tato iluze bude úplně mimo mísu, není divu, že mohou propadnout depresím a úzkostem. Depresím a úzkostem ale dospívající propadají už v mladším věku. Nejmladší generace (od generace Z včetně) patří mezi nejúzkostlivější a nejzranitelnější v historii, a to je alarmující. V období války na Ukrajině a 2 letech na distanční výuce si možná říkáte, že se není čemu divit, ale tato generace byla nejzranitelnější už v roce 2019, kdy žádná válka nehrozila. A je důležité si uvědomit, že používání sociálních zkreslovačů určitě neprospěje vaší psychické pohodě.
Abychom byli trochu konkrétnější, uvedeme si příklad:
Anička (15 let): pohledná dívka, která má spoustu přátel a známých, zato nemá žádné kamarády, na které by se mohla v nouzi obrátit
Pepa (15let): hezký kluk, nemá tolik přátel, má ale 2 věrné kamarády, kterým věří
Anička ráno vstane, namaluje se, vyfotí se před zrcadlem a přidá příběh. K tomu přidá pár srdíček a plamínky. Přijde do školy. Ve škole zajde za svými spolužačkami. O přestávce si povídá s Anetou, Eliškou a Justýnou, později se společně vyfotí před zrcadlem na dívčích toaletách. Anička to upraví a přidá nějaký hezký filtr. Po skončení školy zajde s Anetou na chvíli do parku, kde si dají kávičku, povídají si o tom, jak Eliška dnes byla protivná a neupravená, měla prý nestylové brýle a hrozný účes. Až se chystají domů, přidá příběh, jak míchá kávu. Poté odchází. Doma se chvíli učí, pak zapíná mobil a je na sociálních sítích. Večer přidá do příběhu fotku s přiblížením jejích očí a přidá nápis „gn“.
Pepa ráno vstane, vůbec nezapíná mobil, nasnídá se a přijde do školy. Mobil zapne až v tramvaji, kterou jede do školy. Zapne sociální sítě. Ve škole si sedne do lavice a povídá si se svým nejlepším kamarádem Davidem. Odpoledne si zajdou do obchodu koupit limonády, společně je vypijí a odchází domů. Doma se Pepa učí, a po učení zajde na fotbal. Po tréninku doma pomáhá mamce. Večer si jde lehnout, chvíli projíždí nové příspěvky a jde spát.
Toto byl jen krátký příklad toho, jak se dají věci zkreslit, a nyní si ho pojďme více rozebrat.
Pepa v příbězích vidí, že má Anička evidentně skvělé kamarádky. Je krásná, a pořád si jen užívá. Svým způsobem jí závidí její život, a lituje, že ho nemá tak skvělý, jako ona. Pepa se propadá do depresí, kvůli tomu, že nemá skvělý život, jako jeho spolužačka Anička. Zaprvé je nutné si uvědomit, že to tak nemá jenom Pepa, ale většina nezletilých při používání sociálních sítí. Uživatelé to mají většinou tak, že se předhánějí v tom, kdo má dokonalejší fotku, více upravené vlasy a hezčí filtry. Jinými slovy se předhání v tom, kdo více zkreslí realitu. Pepa vidí jen krásnou fotku, jak Anička míchá kafe, už ale neví, že předtím s Anetou pomluvily půlku třídy, včetně jejích dvou „kamarádek“, se kterými se ráno fotila na záchodech. Kdyby toto Pepa věděl, určitě by ho to uklidnilo, a pomohlo by mu to si uvědomit, že je dobře, že má kamarády, na které se může spolehnout, a nemusí se přetvařovat před foťákem.
